Práce šlechtí... ale bere čas!

5. září 2015 v 0:10 | Poppy |  Takový normální den
Dlouho jsem nepřidala článek. Bylo toho teď opravdu hodně a taky se přiznávám, že jsem si chtěla pořádně užít i poslední dny svých posledních prázdnin. Ale nejvíc za to mohou tři věci - v prvé řadě práce, do které jsem právě nastoupila (a z které momentálně píši, ale pssst, to já můžu!), za druhé je to cvičení s mým milým a jeho skupinkou, do kterého jsem se konečně odhodlala a zatřetí je to krav maga, o které jsem se již zmiňovala a kterou nově zkouším.



Prvně bych se věnovala právě krav maze (snad se to tak skloňuje). Dříve jsem chodila na sebeobranu k jednomu známějšímu pánovi a hrozně mě to bavilo. Byl tam pro mě však jeden problém, který jsem postupem času prostě nemohla překousnout a i to byl částečně důvod, který mě odradil v sebeobraně pokračovat. Pan cvičitel po nás chtěl, ať po sobě sprostě řveme a nadáváme si. Jako fakt sprostě, tak sprostě, že i slovník sprostých slov by se mohl něčemu přiučit. A já jsem duše klidná, mírná a rozhodně mi je proti srsti se ventilovat tímto způsobem. A proč jsme takovéto "techniky" museli praktikovat? Prý proto, abychom se nezalekli, když na nás takto sprostě vybafne náš protivník v reálu.

Pan instruktor v krav maze na mě sice zatím působí dosti nesympaticky, ale třeba na něj časem změním názor. Momentálně mi přijde, že ho nejvíce zajímají jen a pouze peníze a na ostatní školy krav magy nadává, ale ta jeho, ta je samozřejmě nejlepší. No, uvidíme...

V práci jsem momentálně sice teprve podruhé (poloviční úvazek), ale už po prvním pracovním dni (teda spíš noci) mě práce nadchla, ačkoliv mě trochu děsí rozsah zodpovědnosti, jakou mám. A co že vlastně dělám? Noční vychovatelku v jednom...dá se říct... diagnostickém ústavu. Nechci tu moc zabíhat do detailů, protože si nejsem jistá nakolik mohu o své práci takto veřejně mluvit. Každopádně děti mi hned přirostly k srdci, ačkoliv uznávám že někdy je to s nimi opravdu těžké. Je třeba je držet zkrátka a je jasné, že budou zkoušet různé kličky, jak si dělat, co se jim zlíbí. Ale (zatím) se s nimi vždy více či méně dalo domluvit.

Převážnou náplní mé práce je hlídat je přes noc. Jsou určité časové rozmezí, kdy bych je měla chodit kontrolovat na pokoje. Vzhledem k tomu, že jsem v tom nová a poměrně vyděšená je chodím kontrolovat dvakrát tak častěji, jestli mi vážně zatím ještě neutekly :D Třeba mě to časem přejde. Ale jak říkám, ta zodpovědnost je veliká a momentálně ji hodně cítím. Taky se těším, až s nimi pojedu na víkendový výjezd. Člověk je hned pozná zase i z jiné stránky a třeba si k nim i najdu další cestičku. Rozhodně se těším (a trošičku i bojím) co mi tahle práce přinese do budoucna :)

A cvičení s mým milým - třikrát týdně, i když ne vždy to vyjde, si zacvičím tzv kalisteniku. Cožeto je? To je jednoduché, je to posilování s vlastní vahou těla, tudíž to člověk může provozovat kdekoliv, kdykoliv a je to zadarmo. Jen je důležité dělat to správně, ať se člověk nezraní. Možná se to nezdá, ale je to pěkná makačka. Po prvních dvou trénincích jsem nemohla druhý den ani vylézt z postele, natož si třeba dojít na záchod nebo rovnou scházet schody. Nemyslitelné! Ale zatím mě to baví, tak snad to tak ještě nějakou tu dobu zůstane.

A samozřejmě bylo potřeba zajistit ještě spousty dalších jednorázových věcí jako je třeba doktorka, škola, dárky (ano, nakupuji již dárky na vánoce) a prostě takové ty běžné nudné věci, které naplňují značnou část týdne i většině čtenářů. Alespoň těch, kteří se o sebe již musí plně starat sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 5. září 2015 v 8:32 | Reagovat

Krav maga - taky nevím, jak se to skluňuje :D A myslím si, že trenér udělá hodně, no.

Práce - závist. Jedna velká obrovská závist :D Ale to ty víš :) A hlavně víš, proč ti závidím, doufám :D

Posilování - měla jsi sem dát fotky svých nohou, jak jsi dopadla :D

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. září 2015 v 18:28 | Reagovat

Stíháš toho dost. Hlavně ti závidím, že jsi fyzicky aktivní, já ještě nenašla aktivitu, jejíž provozování by mě lákalo :) A taky tě obdivuju, že už nakupuješ dárky.. já zatím stále hledám inspiraci a netuším, co pro koho vybírat. Držím pěsti, ať se ti v práci líbí a daří :)

3 Poppy Poppy | E-mail | Web | 11. září 2015 v 18:35 | Reagovat

[2]: Hele taky jsem byla přesvědčená, že sportování není nic pro mě a už vůbec ne nic ve stylu posilování. Ale asi po roce jsem se nakonec odhodlala, zkusila to a musím říct, že mě to zatím fakt baví :) I když je to náročné, vzhledem k tomu, že jsem prakticky dva roky naprosto nic nedělala, takže začínám úplně od nuly. Ale jde to překvapivě rychle :) Nejdůležitější je asi to prvotní odhodlání, pak už se ti to nechce vzdávat, když už máš nějakej kus za sebou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama