Ve jménu lásky

12. srpna 2015 v 14:44 | Poppy |  Něco o mně
Dnes vám tu zveřejním článek, který je starý asi tak dva roky (a nebyl úmyslně zamýšlen jako článek, ale pouze jen jako čisté zachycení skutečnosti) a který jsem nedávno náhodně našla v útrobách svého počítače. Věřím tomu, že spoustě z vás je takové vedro, že se vám ani číst nechce a proto i příběh je relativně krátký. Snad vás pobaví tak, jak se nad ním teď bavím i já.




---

Včera mi bylo naznačeno mou lepší polovičkou, že bych mohla něco udělat se svou zadelí a trochu ji zpevnit. Jako správná žena jsem se napřed parádně urazila. Přes noc se mi to však rozleželo v hlavě - co bysme pro ty naše muže neudělaly, že? Proto jsem se dnes rozhodla jít na dlouhou vycházku po kopcovitém terénu. Se sluchátky v uších jsem si po nějakém čase všimla, že jsem ze tří světových stran obklopena tmavými, hrůzostrašnými mraky. Jen přímo přede mnou byl proužek slunečního světla. Sice se říká "nechoďte za světlem na konci tunelu", já však neměla na vybranou...

Jsem velký posera a bojím se bouřek. Ještě víc se bojím bouřek když jsem sama.. A ještě víc se bojím bouřek, když jsem sama uprostřed ničeho. Co se ale dalo dělat, zbývaly mi dva kilometry do mého vysněného cíle, tak jsem přidala do kroku a říkala si, že to určitě stihnu - HaHa... Velice brzy začalo poprchávat. Velice brzy pak také začalo silně pršet. A velice brzy začaly padat kroupy o velikosti přerostlého hrášku. Jak řekl Forrest Gump: "Pršelo ze shora, pršelo zboku a občas se zdálo, že pršelo i ze spodu." O blescích metajících a bouřících se nad mou hlavou a mě, třesoucí se strachy, ani nemluvím.

Prvně jsem chtěla aplikovat další z hlášek z tohoto filmu a to "Run Forrest, run!" vzpomněla jsem si ale, že za bouřky by se běhat rozhodně nemělo. Schovat se pořádně taky nebylo kde a tak jsem jednou rukou držíc kapuci, aby mi ji vítr nesfoukl hned z hlavy a jednou rukou přidržujíc si v uchu sluchátko, aby aspoň trochu ztlumil hromy, vydala po rozbahněné cestě dál. Modřiny od krup mi ještě pár týdnů budou tento den připomínat.. Nejlepší na tom však bylo to, že než jsem stihla přijít zpět do civilizace, vykouklo sluníčko a tvářilo se, jak kdyby tu bylo celou dobu. Tudíž na mě lidé v šalině zírali jak na idiota, proč jsem celá promáčená a klepu se zimou...

Tímto bych chtěla poděkovat svému příteli za PLNĚ prožité odpoledne a všem ženám, které se se sebou rozhodnou dělat něco "ve jménu lásky" tímto vzkazuji: Soucítím s vámi.

---

Článek má zároveň sloužit k zaříkávání deště. Indiánský tanec nefunguje, tak třeba se mi déšt podaří vyvolat a nebo přivolat alespoň tímto způsobem. Uvidíme, jak to zafunguje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 14:53 | Reagovat

:D :D :D :D :D  Díky díky díky, hned se cítím za dnešní ukazování svých intimních partií v šalině trochu méně trapně :P

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 17:55 | Reagovat

A jak se to za ty dva roky teda zpevnilo? :)

3 Poppy Poppy | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 18:42 | Reagovat

[2]: No, díky státnicím je to víceméně zase na stejné úrovni :D Ale jsem zvědavá, co s tím od září udělá krav maga.

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 20:26 | Reagovat

Tak já se přijdu znovu optat řekneme... v prosinci :)

5 Poppy Poppy | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 20:28 | Reagovat

[4]: není třeba snít o mém pozadí, jsem si jista že doma máš milionkrát lepší ;)

6 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 20:39 | Reagovat

Tady vůbec nejde o moje snění, ale o dohled! Pro dobro tvé a tvých partnerů :)

7 Poppy Poppy | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 21:13 | Reagovat

[6]: Takže jsi taková dobrá víla, ochránce všech pevných zadků? :P

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 21:41 | Reagovat

Tak já četl v článku, že právě zadek (a jeho pevnost) byl tou hybnou silou, tak jsem se ho chytil. Kdyby se jednalo o zlepšení povědomí o létajících kobercích, pak bych se zeptal na toto. Můžeš si za to sama! :) Do dobré víly mám stále daleko...

9 Poppy Poppy | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 21:58 | Reagovat

[8]: Tak Ty ses "chytil mého zadku"? :D
Já nemám nic proti tomu, že jsi se zeptal, jen mě udivuje, že Tě to tak dlouhodobě (v průběhu několika komentářů) zajímá. :)
O létajících kobercích toho bohužel zatím moc nevím, ale slyšela jsem, že na jejich aerodynamiku mají největší vliv třásně. Tuto hypotézu je ovšem ještě potřeba potvrdit na základě provedení série testů.

10 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:28 | Reagovat

Metaforicky, pochopitelně!  Průběh několika komentářů jsi mohla zamezit prostým dobytím, ale ty sis zatím nedala říct - tak snad už teď :) Jsem muž zvídavý a zajímám se. Že to zrovna tentokrat vyšlo na tohle poněkud povrchnější téma, je ale opravdu jen shoda okolností.

O třásních jsem už též slyšel, ale podle mých výzkumu je to jenom hoax.

11 Poppy Poppy | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:38 | Reagovat

[10]: dobytím či odbytím? Zda-li skutečně "dobytím", pak se musím přiznat, že netuším, jak bych Tvé komentáře mohla dobýt :D A pokud to skutečně mělo být odbytím, pak budiž polehčující okolností, že své čtenáře, tím spíš, pokud komentují, rozhodně nehodlám odbývat :)

12 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 22:45 | Reagovat

Zatrolená autokorekce! Samozřejmě odbytím. A vůbec, alou do postele, ty polehčená okolnosti... To s tím neodbýváním čtenářů se ještě možná bude někdy hodit :)

13 stuprum stuprum | Web | 15. srpna 2015 v 18:20 | Reagovat

Připomíná mi to příběh, který jsem onehdá vyslechl v baru. Ženské jsou zkrátka až příliš obětavé. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama