Být hodný je out

20. srpna 2015 v 8:56 | Poppy |  Takový normální den
Přijde mi, že lidská dobrota se už moc nenosí. Lidé se ženou pouze za svým štěstím a na okolí se neohlížejí, někteří se dokonce své okolí snaží úmyslně zpomalit. Tohle je typický pohled na většinu situací, kdy "o něco jde". A na dost situací i v případě, že o nic nejde. Vždycky jsem se pokládala spíše za tu hodnou a nápomocnou (a v tomto případě tedy i trochu hloupou) a je pravda, že se mi to vícekrát vymstilo, než vyplatilo.



Spoustukrát se mi stalo, že jsem někoho pochválila, popřípadě mu popřála štěstí či vyjádřila názor, že doufám, že mu daná věc vyjde a on bude šťastný. Ve většině případů se na mě dotyčný pak otočil se zdviženým obočím a nevěřícně se mě zeptal, jestli to teda myslím vážně, jestli si z něj jen neutahuju a pokud to vážně myslím, tak když jsem na něj tedy tak hodná, tak co od něho budu chtít. Já následně pak zaraženě vysvětluji, že žádné postranní úmysly nemám a prostě jsem jen normálně, LIDSKY, na své okolí hodná a přejícná.

A já se ptám, kdy se stalo slušné chování tak neobvyklé, že se jeho použití v mezilidské komunikaci pomalu trestá?

Každopádně jsem si podobného chování (bohužel) všimla i u sebe. Včera jsem jela v šalině a z ničeho nic muž mladý jako já, který seděl na dvojsedačce u okýnka, se dral k uličce, jen aby mi s úsměvem nabídl jeho místo a já se mohla posadit. Podotýkám, že nic těžkého jsem netáhla a ani si nejsem vědoma toho, že bych vypadala nějak moc strhaně. Nemluvě o tom, že za ním byly dvě volná místa. Překvapeně jsem na něj pohlédla a prostě jsem nechápala. "Proč se tak složitě zvedá, jen proto, aby mi uvolnil místo? A ještě se tak hezky usmívá? Snad nevypadám jako postižená!" napadlo mě samozřejmě jako první a muže stejně mladého jako já jsem si podezíravě prohlížela. Ještě jednou se na mě usmál a rukou ukázal k uvolněnému místu. Usmála jsem se nazpět, ale zakroutila jsem hlavou, protože sedat si na dvě zastávky mi přišlo zbytečné. A dál jsem celou cestu přemítala o tom, proč mě muž stejně mladý jako já pustil sednout.

To, že by to mohl udělat z čiré galantnosti, mě napadlo až po notné chvíli a stejně jsem tomu ještě dlouho nechtěla věřit. Ale jaké jiné vysvětlení by to mohlo být? A pak mě napadlo, že mě mrzí, že se ze mě stal cynik, který ochotu jiných lidí zaměňuje za vypočítavost, nebo přinejmenším za něco tak neobvyklého, že tomu ani nechce uvěřit. Protože přeci nebyl by den o tolik lepší, kdybych si úsměv a milé gesto vyložila prostě tak, že muž stejně mladý jako já chce být pouze k ženám uctivý a slušný?

Zkuste se zamyslet i vy, mí čtenáři, kdy naposledy jste něco pro někoho udělali (nebo mu jen přáli) něco hezkého, aniž byste měli jakékoliv postranní úmysly?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 9:46 | Reagovat

Pustil Tě, protože ti to vážně moc slušelo a byla jsi krásná :P

2 Tai Todd Tai Todd | Web | 21. srpna 2015 v 15:17 | Reagovat

No jo, netrestá se, ale lidi si už tak odvykli na to, že je někdo kolem milý a ochotný, že tomu spíš hůř věří. Vidím to u sebe.Nejsem zvyklá na nějaký lichotky nebo milý chování, takže když mi někdo něco pochválí nebo mi s něčím pomůže, přistupuju k tomu odtažitě, protože na to prostě nejsem zvyklá a častěji se setkávám s tím, že se lidi chovají jako hovada.

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 18:14 | Reagovat

Napadlo mě něco jako Janu [1]: akorát už jsem viděl ještě o krok dál :)

4 Poppy Poppy | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 18:18 | Reagovat

[3]: Pouč nezasvěcenou, ten další krok je...? :D

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 19:17 | Reagovat

[4]: "my nesmíme ani naznačovat" :) Každý se však může myslím snadno dovtípit - co sleduje muž galantností k ženě...

6 Poppy Poppy | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 19:33 | Reagovat

[5]: Asi dost záleží, jakými muži se žena obklopuje ;)

7 Amia Amia | Web | 30. srpna 2015 v 10:04 | Reagovat

Spíš mám podobný pfroblém. Myslím si o sobě, že jsem slušná a v dnešním světě dobrá alespoň natolik, aby se mi to nevymstilo. A nemůžu uvěřit druhým lidem, když/pokud jsou na mě hodní jen tak: minimálně přetrvává pocit, že jim něco dlužím.

Na druhou stranu, občas jsem galantní vypočítavě. Vždycky e dá někomu něco pochválit. Takže když se chci pobavit či si jen zvednout náladu (protože ten člověk se vždycky úplně rozzáří), vyhlédnu si někoho, komu to fakt sluší nebo má krásný kus oblečení, výborný účes apod. A prostě mu to pochválím. A těsně předtím, než se ototčím a zas odejdu, tal se tomu člověku doslova rozzáří oči a celý tak pookřeje  :)
Zvedne to náladu i mně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama