Gramodesky

4. července 2015 v 17:14 | Poppy |  Něco o mně
Ačkoliv mám většinu věcí ráda nových a neokoukaných, slintám blahem u starých gramofonových desek. Což o to, já bych slintala i u těch nových, ale vždycky, když se na ně s chtíčem dívám, odcházím pak z obchodu s pláčem... Nejméně pět stovek za novou gramodesku si momentálně dovolit nemůžu... Vždyť za stejnou cenu mám pět již mírně opotřebovaných! A to se vyplatí! :D

Nedávno (asi před rokem) jsem u nás v Brně objevila obchod s gramofonovými deskami a to jak s novými, tak i s těmi "archivními". Zatím se mi tam podařilo nalákat tři lidi - dva z nich po pár desítkách minut utekli, jen jeden odvážný se mnou vydržel až do konce. Jsem schopná se v deskách přehrabovat třeba půl dne a dalšího půl dne přemýšlet, kterou desku si koupím už teď a kterou zde budu muset zanechat svému osudu.


Gramofon jsme doma měli odjakživa, ale po rozvodu našich gramofon zmizel k taťkovi. A já zatoužila po tom, mít vlastní a přehrávat si na něm své desky (jediná deska, která do té doby patřila vyloženě mně, byla deska s pohádkami - kterou si mimochodem občas poslechnu i dnes).

Svou první gramofonovou desku jsem si koupila ještě tehdy, kdy jsem žádný gramofon neměla. Ale byla jsem odhodlaná ukecat Ježíška, ať mi nějaký nenápadně strčí pod stromeček. Hurá! Asi jsem byla ten rok moc hodná a gramofon se opravdu pod stromečkem objevil. A já od té doby využila každou příležitost k tomu, jít do zázračného obchodu s deskami a "za odměnu" si tam nějakou koupit.

A protože jsem se chtěla odměnit za státnice, zavítala jsem tam znovu. Potřebovala jsem si trochu doplnit mé velké gramodeskové mezery a proto jsem si koupila tohle:


Abych to uvedla na pravou míru, šest desek je skutečně mých, dvě mám pouze v pěstounské péči, protože jejich majitel, stejně jako já před pár roky, zatím nemá gramofon :D Poctivě jsme oba prohrabali staré desky a bohužel jsme se neubránili a nakoukli i k těm novým... To, že jsme oba odcházeli s pláčem vám asi nemusím říkat.

Až budu milionářka, už vím, co s těma penězma udělám.

Řeším teď jediný problém - kam své milované desky dám? Těch pár kousků, co jsem zatím měla, se mi podařilo jemně narvat do knihovničky. Ale co teď? Je potřeba se deskám podřídit a koupit jim ve švédské prodejně nějakou jejich vlastní ubikaci.. Budu to muset navrhnout své druhé polovičce. Nalákám ji na švédské masové koule! To zabere vždycky!

Ještě že jsou ti chlapi takoví masožravci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 13. července 2015 v 21:59 | Reagovat

Jééé Krylův Bratříček. :-) Desky měli, mají a budou vždy své kouzlo. Moc pěkný článek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama