Spartan race

6. června 2015 v 18:50 | Poppy |  Takový normální den
Dnešek byl vážně super. Nejenže bylo krásně a spálila jsem si obličej, takže vypadám jak rajče, a taky kůži pod kolenama, což je místo, které jsem si samozřejmě zapomněla namazat, ale taky jsme byli na Spartan race v Litoveli! Ne že bych tedy já závodila, ale moje druhá polovička a jeho tým do toho šli naplno :) No a já samozřejmě poctivě fandila.




Museli jsme sice vstávat už hrozně brzy, ale vzhledem k tomu že je léto a že sluníčko svítí už pomalu od čtyř hodin, tak to bylo v pohodě. Za světla se vstává mnohem líp, než v zimě za tmy. Dohromady nás jelo osm - čtyři závodníci a čtyři fandiči (protože fanoušci není to správné slovo :D ). Tudíž dvě auta.

Cestou tam jsme ztvrdli asi na půl hodiny v zácpě, ale zrovna jsme jeli kolem makových polí, které miluju (kdo by to byl podle přezdívky řekl, že?) a navíc v autě bylo o zábavu postaráno, ačkoliv jsem se svým milým nejela, protože mi dal košem a dal přednost sezení v autě s jeho týmem :D

O registraci ani o takových nudných a nutných věcech vám tu vykládat nebudu, každopádně zanedlouho potom měli jít na řadu. Ale co je to ten Spartan race - během roku se jich pořádají spousty všude po světě (nebo jen po Evropě?) a každý je originální. Ve zkratce jde o to po vyznačené trase uběhnout určitý pošet kilometrů, v nichž bývá umístěn určitý počet různých překážek - ať už po brodění se v bahně, vrhu oštěpem, přelezení stěny či lezení na lano. A cílem je samozřejmě proběhnout co nejdřív cílem :). Vzhledem k počtu účastníků (něco přes 3000) jsou starty rozděleny do vln, kdy po 15 minutách startuje cca 300 závodníků. Došli jsme tak akorát, že za chvíli už byl ten správný čas na vystartování. Pro závodící členy naší výpravy to znamenalo rozcvičení se, pro fandící členy výpravy to znamenalo nachystat foťáky a vyzkoumat plán, kdy se kam přesuneme, abychom toho viděli co nejvíc. Vzhledem k tomu, že tahle trať měla kolem 8 kilometrů, nemohli jsme bohužel vidět všechno a tak jsme si takticky vybrali začátek a konec.

Asi 4 minuty před ostartováním to díky neprozíravosti (protože nechci napsat hlouposti :D ) některých členů týmu skoro vypadalo, že nestihnou odstartovat včas. Naštěstí se vše vyřešilo, jedinou nevýhodu to mělo v tom, že byli až na konci vlny a tudíž ti pomalejší, co byli před nimi, je zdržovali - ačkoliv se to následně během několika set metrů tak roztrhalo, že závodníci byli na celé trati více či méně rovnoměrně rozloženi. Ještě bych pro informaci dodala, že při nesplnění nějakého úkolu museli dělat 30 angličáků (vzhledem k tomu že těch úkolů bylo minimálně 20, tak konečný výsledek mohl být i dosti vysoký).

Jakmile nám během chvilky zmizeli v nedohlednu, přesunuli jsme se ke konečným překážkám. Vzhledem k tomu, že na začátku nikdo neví, jak bude okruh dlouhej a kolik bude mít překážek, nedá se odhadnout, jak dlouho to bude trvat, než doběhnou do cíle. Čekali jsme poměrně dlouho, ale nevadilo nám to, protože na trati byli stále další závodníci, kteří vyběhli ve vlnách před těmi našemi. Bylo super sledovat odhodlání nejrůznějších lidí, protože opravdu ne všichni byli vyloženě namakané korby (ačkoliv na takové se většinou velice hezky dívalo). Šlo vidět, že se každý snaží překonat sám sebe a dává do toho maximum. A rozhodně se nedá říct, že by soutěžili jen mladí. Občas se mezi nimi mihli i závodníci, kterým už klidně mohlo být trochu nad padesát, ale s o to větším nasazením do toho šli.

Nakonec jsme se dočkali a jako první se nám na obzoru objevil můj milý. Jsem spíš ten typ, který všechno prožívá vnitřně a projevovat se nějak hlasitěji na veřejnosti není nic pro mě, ale když jsem viděla ten unavený výraz, musela jsem ho pořádně povzbudit fanděním na plný pecky.

Nejvíc se mi ale líbil úplně poslední úsek, kdy se museli záVodníci (a to vodníci se tam hodí, protože všichni museli několikrát různými způsoby překonávat všechny druhy vod, takže byli zlití od hlavy až k patě) plazit v bahně pod ostnatýma drátama. Ne že by tedy už tak nebyli všichni od bahna, ale tam se v něm museli vymáchat úplně - většina už do cíle dokulhala (protože běžet zvládl už málokdo) téměř po slepu, jak měli blátem zalepené oči. Před cílovou čárou už jen zbývalo přeskočit hořící polínka a hurá pro zaslouženou medaili!


Chudák můj milý byl pokrytý několika vrstvami bahenného zábalu, ale umývání nepřipadalo v úvahu! Musí se přeci počkat i na ostatní členy týmu a udělat pořádnou, zablácenou, spartanskou týmovou fotku =) Vzhledem k tomu velkýmu pařáku a tomu, že na nebi nebyl ani mráček, na něm to bahno uschlo. Po zdařilém přiběhnutí posledního člena a po spoustě super vítězných fotek nastal čas se umýt, protože v takovém stavu by je do auta nikdo nevzal. Naštěstí byla hned kousek říčka, která k tomuto účelu posloužila dle možností na výbornou. Už zbývalo jen se pořádně posilnit (naštěstí vím, jakej je ten můj žrout a tak jsem byla připravená s hromadou domácích baget se zeleninou, dresingem a kuřecími řízky - nakonec zbylo i na všechny ostatní) a mohli jsme vyrazit zpátky domů.

Už teď se moc těším na další závody, kde budu moct fandit. Ale toho nejbližšího se dokonce zúčastním i já, protože se hrozně těším, až budu celá barevná a duhová!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 0:47 | Reagovat

Jako bych měla dejavu :-) Můj expřítel je evidentně podobné nátury jako tvůj milý. Je voják z povolání a neuvěřitelně hyperaktivní. Když jsme spolu ještě byli, taky byl několikrát právě na Spartan race :-) já u toho ale bohužel nebyla, takže to je spíš jen takové poloviční dejavu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama