Sobota, to je oč tu běží

28. června 2015 v 13:03 | Poppy |  Takový normální den
Soboty jsou fajn. Je to asi můj druhý nejoblíbenější den v týdnu - hned po pátku. Někdy toho v sobotu zvládnu víc (to když jsem extra akční) a někdy naopak míň (když potřebuju nabrat znovu energii). Tato sobota se řadí spíše k těm akčnějším.

Mám u Brna vlastní zahrádku. Tedy máme ji napůl se sestrou, ale vzhledem k jejímu věku je momentálně spíše jen celá moje. A se zahrádkou samozřejmě kromě radostí v podobě relaxace na lehátku a chytání bronzu přichází také starosti. Loni jsem bohužel neměla moc příležitostí se o ni nějak více starat a tak chudinka zpustla. Tráva byla tak vysoká, že bych si v ní klidně mohla hrát na indiány a ani bych se nemusela přikrčit, protože by mě okolní svět stejně neviděl.



Nad naší zahrádkou má zahrádku babička s dědečkem, kteří se ji už 30 let snaží zvelebit a podle toho i vypadá. Krásná chatka, záhonky s kytičkama, ovocem i zeleninou, skleník, posezení, gril a dokonce i bazén. Výhodu to má takovou, že jejich zahrádku i s vybavením můžu kdykoliv použít. Ovšem je potřeba se postarat i o mou (naší) část zahrádky. A proto včera přišlo na řadu sekání a snaha dostat se z jednoho konce zahrady na druhý. Mám štěstí, že na to mám ochotné lidi :D Protože upřímně, nikdy jsem svou zahrádku vlastně sama nesekala. Člověk by se až divil, co jsou ostatní lidé z lásky popřípadě za příslib oběda udělat.


Zahrádka byla během dopoledne posekaná a nás čekala věc, na kterou se těšíme už měsíce. Šli jsme navštívit Mimoně do kina. Normálně si popcorn ani pití nekupuju, ale prostě jsem nutně potřebovala (já vím, chtěla...) ten mimoňovskej kelímek, kterej dávali k menu. Člověk by čekal, že třetí den po premiéře ho ještě budou mít, ale paní mi oznámila že teda bohužel, že jsme moc otáleli a mimoňovskej kelímek už dávno není. Na chvíli mě to rozesmutnilo (protože ho fakt potřebuju! FAKT!), ale říkala jsem si, že si kvůli tomu nenechám zkazit celý film na který jsem se tak dlouho těšila.


Jsem sice takový ten magor, který miluje spoustu animovaných pohádek i dávno po svých dvacátých narozeninách, ale skutečně ocenit dokážu jen některé. Hlavně tedy starší produkce jako je Legenda o Mulan, Planeta pokladů nebo Příšerky s.r.o. (Mike Wazowski!


A stejně tak je to i u Mimoňů. Nejenže jsou rozkošní a máte chuď si je "poňuchňat", ale jsou i (až na pár laciných vtípků, které tam jsou spíše pro ty menší) vtipní. Nahlas se v kině smály nejen děti, ale i dospělí a to i včetně mě a mé druhé polovičky, kterou je u filmů většinou velice těžké ji něčím zaujmout. Příběh vám tu vyprávět nebudu, kdo máte rádi animované filmy, tak na ně určitě jděte, stojí to za to.

Každopádně abych nějak ukončila ještě mou obsesi s mimoňovským kelímkem, za chvíli se vydáváme do druhého multikina, abychom se poptali, zda kelímek nemají aspoň tam :D Ano, připadám si občas jako malé děcko, ale vím jakou mi to udělá radost a život je přeci od toho radovat se. Někdo ke štěstí potřebuje dovolenou na Karibiku a norkový kožich, někdo vyskočí radostí z kůže, když dostane mimoňovský kelímek :D

Po kině a po spoustě smíchu jsem se cítila nabitá energií (což je u mě nezvyklé - obecně se hodně rychle unavím) a tak se toho muselo nějak využít. Navečer jsem se přemluvila a šli jsme si na naše tajné místo ještě zacvičit - obecně na cvičení moc nejsem a navíc jsem teď dva roky z konkrétních důvodů prakticky nic nedělala, takže jsem se domů doplahočila skoro po čtyřech. Jedinou vzpruhou pro mě bylo divoké prase, které jsme uprostřed zpáteční cesty potkali, a kterého se ve volné přírodě poměrně bojím. Moje polovička se mi smála, kolik energie jsem najednou byla schopná vyprodukovat při mé snaze dostat se od prasete co nejdál. No a teď, následující den po cvičení, jsem ráda, že zvládnu rukama naťukat těch pár písmenek do počítače. Sníst si jogurt (rozuměj - zvedat ruku s lžičkou k puse) je pro mě téměř nadlidský úkol. Ale musím sebrat energii, protože za chvíli vyrážíme na lov mimoňovského kelímku! Tak mi držte pěsti.


A jak probíhá vaše sobota? Co udělá radost vám?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 1. července 2015 v 14:30 | Reagovat

Ty jsi potkala živé divoké prase po cestě někde v okolí Brna? Já bych asi i najednou po stromech uměla lozit :D

2 Poppy Poppy | 1. července 2015 v 14:35 | Reagovat

Kolem Brna jsou úplně běžně, obzvlášť tam kde bydlím já. Jsme sice Brno, ale od Brna jsme oddělení polema a lesama a to je pro prasata pastva :D Navíc jsou ty mrchy přemnožený. Já už se taky rozhlížela, kam vylezu :D A to počkej až sem někdy přidám příspěvek jak mě prase vyděsilo v noci v cizím městě uprostřed cesty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama