Jsem zpět!

3. června 2015 v 8:55 | Poppy |  Něco o mně
Tak, povinnosti konečně odpadly a já se můžu vrátit ke psaní. Kupodivu mi to i dost scházelo, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Téměř dva měsíce jsem teď byla prakticky zavřená doma, takže v následujících týdnech je potřeba to napravit. Mám slíbený výlet na Pálavu (moje srdcovka), jsou teď ohňostroje a konečně je krásné počasí, takže se stačí každé ráno sbalit a vypadnout na pár hodin ven. Ještěže bydlíme tak blízko přírody.

Taky se těším, až půjdeme po dlouhé době vyvenčit pejska našich známých. Předtím jsme Wižbouna (to není jeho skutečné jméno, ale tak mu říkáme, jelikož je to jack-russel teriér a kdysi byla v televizi pohádka, kde se ten pes jmenoval Wishbone) venčili téměř každý týden, ale teď jsme ho chudáka trochu zanedbávali, tak je potřeba to napravit. Je s ním neskutečná sranda. Na to jak je malej, je neskutečně aktivní a vydrží si aportovat tak dlouho, dokud nepadnete únavou. Je téměř neunavitelný a to se mému sportovně založenému příteli více než líbí, takže jen čekám na to, kdy přijde domů s "miláčku, koupil jsem nám psa!" :D Jediné "štěstí" teď je to, že v našem momentálním bydlišti psa nemůžeme mít.


To mi tak trochu připomnělo můj nedávný rozhovor se sestrou.
Sestra: Ty chceš mít toho Jack Russel teriéra že?
Já: jo, ale až moje děti odejdou z domu
Sestra: tak měj dítě, dej ho do dětškýho domova a kup si psa!
~ aneb když se chce, všechno jde ~ v podání mé sestry



Každopádně po těch dvou měsících "mimo" jsem tak trochu společenská troska, takže je potřeba zase trochu zapracovat na kamarádských vztazích = domlouvá se sraz s kamarádkama z gymplu (což je někdy téměř nadlidský výkon, obzvlášť teď o prázdninách), a pak musím splnit ještě X slibů lidem, s kterými jsem se domlouvala, že spolu "něco uděláme" nebo "někam zajdeme".

Čeká mě ale ten nejtěžší úkol, přesto se na něj těším už několik let - konečně si totiž můžu najít práci v oboru. Takže hledání započne velmi brzy a snad se mi i poštěstí. Napřed jsem si říkala, že učení už nechci nikdy ani vidět, ale zároveň jsem si dala slib, že jestli se na to navazující studium dostanu, tak to prostě zkusím. No, a co čert nechtěl, měla jsem u státnic tak dobré výsledky, že mě vzali bez příjimaček :D Slib je slib a ačkoliv se mi do toho vůbec nechce, beru to jako znamení, že bych tedy pokračovat měla. Naštěstí jsem se přihlásila na dálkové studium, takže své potencionální vysněné práce se nemusím vzdávat.

No není na tom světě hezky? =) A co vy, také jste měli v minulých dnech nějakou životní zkoušku? Nebo vás to teprve všechno čeká?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 3. června 2015 v 9:05 | Reagovat

Krásně se to čte, že jsi spokojená a že se daří...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama